Dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dyspraxie, dysmúzie a dyspinxie.
Když se podíváme na základní školy, zjistíme, že specifické poruchy učení (SPU) tvoří drtivou většinu speciálních vzdělávacích potřeb, které se u dětí projevují. Sem tam se sice vyskytne škola nebo třída speciálně zaměřená na děti s těmito obtížemi, ale naprostá většina jich je v běžných základních školách. Ministerské statistiky uvádějí, že SPU se vyskytují u 3 – 4% dětí, nicméně my učitelé vám můžeme s jistotou říct, že výskyt SPU je o mnoho, mnoho vyšší. Už jen kvůli tomu se vyplatí, aby měla širší veřejnost povědomí o tom, co to specifické poruchy učení jsou a co si s nimi vlastně počít.
Aby se nám hned na začátek trochu zmenšil balíček dys-obtíží, pojďme si rovnou říct, že dysmúzie (porucha hudebních schopností) a dyspinxie (porucha výtvarných schopností) jsou v tom výčtu jen proto, aby byl úplný. V praxi se nediagnostikují a jsou zajímavé spíše akademicky než prakticky. Nejčastějšími diagnostikovanými poruchami učení jsou dyslexie, dysgrafie a dysortografie, které často chodí pospolu. Dyskalkulie a dyspraxie se vyskytují vzácněji, ale určitě ne ojedinělě.
„Dys..." znamená z latiny poruchu a další část pojmu napovídá, čeho se porucha týká:
...lexie - čtení
...grafie - psaní
...ortografie - pravopis
...kalkulie - počítání
...praxie - obratnostJak poruchy učení vznikají?
Výzkumníci a výzkumnice na to ještě zcela spolehlivě nepřišli a velmi pravděpodobně se jedná o kombinaci různých faktorů. Prvním z nich je dědičnost. Pokud má některý z rodičů poruchu učení, je téměř poloviční šance, že se u jeho dítěte vyskytne také. Dalším faktorem jsou drobná traumata během těhotenství, porodu a období těsně po narození, která zapříčiňují lehké mozkové dysfunkce. Děti s poruchami učení mají také ve většině případů přetrvávávající primární reflexy a narušené oční pohyby. Jestli tyto obtíže patří do skupiny příčin nebo příznaků, se stále aktivně zkoumá.
Poruchy učení nejsou způsobené nižší inteligencí dítěte.
Přestože nevíme konkrétně, z čeho poruchy učení vznikají, dokázali jsme poměrně spolehlivě vypozorovat, které funkce mají děti s SPU oslabené. Tím pádem i víme, které specializované postupy tyto oblasti rozvíjejí. Dyslexie samotná je natolik rozšířeným problémem, že efektivní intervenci je ve světě věnovaná velká pozornost. Kořeny dyslexie, dysgrafie, dysortografie a dyskalkulie lze vypozorovat v deficitech dilčích funkcí v kombinaci s odchylkami pohybového vývoje dítěte (přetrvávajícími primárními reflexy). Deficitům dílčích funkcí se stručně věnuje článek Co je to ta RE-E-DU-KA-CE? Primárním reflexům v souvislosti s poruchami učení se věnuje článek Dyslexie, dysortografie, dysgrafie a primární reflexy.
Dyspraxie je pak zapříčiněná vývojem motoriky a svým způsobem by se dala zařadit spíše mezi tělesná postižení než mezi specifické poruchy učení. Zasahuje řeč, prostorovou orientaci a koordinaci pohybů. Na druhou stranu existují názory, podle kterých je většina dys-obtíží ve skutečnosti s dyspraxií spojená. Je to rozhodně zajímavá teorie, protože u mnoha dětí s těžšími dys-obtížemi lze opravdu pozorovat více či kéně výraznou motorickou neobratnost.
Trpí dys-obtížemi každé dítě, kterému nejde ve škole čeština nebo matematika?
Zcela jistě netrpí. Proto se poruchám učení říká „specifické". Školní neúspěch má mnoho příčin. Odborník dokáže velmi spolehlivě určit, zda se o SPU jedná, nebo ne.
Ukazetelem, že by se mohlo jednat o specifickou poruchu učení je zejména to, že běžné výukové metody selhávají a dítěti se i přes veškerou snahu nedaří dosáhnout odpovídajících výsledků.
Obecně se dá říct, že čím závažnější SPU, tím dříve na sebe upozorní. U některých dětí je už v předškolním věku poznat, že jsou v riziku rozvoje SPU. Jiné děti, zvlášť pokud mají podporu rodiny a vstřícné učitelky a učitele, narazí na problém až mnohem později. Kolikrát až na druhém stupni, když výrazně přibude učiva. Nejobvyklejším věkem diagnostikování SPU je 2. - 3. ročník ZŠ. U prvňáčků se ještě častěji používá formulace „riziko rozvoje SPU".
Jak poznám, jestli má moje dítě SPU?
Nejčastěji si toho všimnou paní učitelky ve škole, která vás upozorní, že by nebylo špatné zajít do pedagogicko-psychologické poradny. Už jsem se však setkala i s opačnou situací - kdy rodič upozorňuje školu. Nicméně pozor! Děti v počátcích nácviku čtení, psaní a počítání dělají podobné chyby jako děti s dys-obtížemi. Zda ještě učivo není dostatečně procvičené nebo se jedná o hlubší problém, spolehlivě rozezná jen odborník.
Nejčastějšími znaky, které jsou pedagogům i rodičům nejvíc nápadné:
ztuhlá grafomotorika, křečovité držení tužky
zaměňování nebo vynechávání písmen ve slově nebo číslic v příkladech
problémy s rozdělováním slov při psaní
pomalé, trhané čtení s velkým množstvím chyb
velmi pomalé pracovní tempo
problém se zápisem délek, měkčení nebo obecně s aplikací pravopisných pravidel
nápadný rozdíl mezi chytrostí dítěte a jeho písemným/čteným/početním projevem
zrcadlení číslic a písmen
Ukazatelů je mnoho. Tyto obtíže jsou však nejsnáze pozorovatelné jak pro pedagogy, tak pro rodiče.
Co tedy dělat, když má dítě poruchu učení?
Diagnostikou v Pedagogicko-psychologické poradně péče o dítě s SPU nekončí. Ba právě naopak, často tím začíná.
Vyzkoušejte e-book
Rozcvičky pro uši
Metodicky seřazené hravé aktivity pro rozvoj sluchového vnímání u předškoláků i školáků.