top of page

Mám zprávu z poradny, co dál?

Na doporučení jste navštívili pedagogicko-psychologickou poradnu a nyní máte zprávu z vyšetření v ruce. Ale co dál? Proces podpory dítěte by tím měl teprve začít.



 

Možná jste věděli, jaké má dítě problémy a zpráva z pedagogicko-psychologické poradny (PPP) je jen formalita do školy. Možná jste ale dlouho nemohli přijít na to, co vašemu dítku je a teď konečně držíte v ruce odpověď. Je dokonce možné, že se vám ulevilo, protože ty potíže mají konečně svoje jméno. Nebo naopak sice máte zprávu, ale vůbec netušíte, co dál. Ve všech těchto případech je tento článek pro vás.


Rodiče mají často obavy z nálepkování dítěte diagnózami. Z historického hlediska je to oprávněná obava. Nicméně naše mysl je nastavená tak, že rádi dáváme věcem a situacím názvy, aby se nám o nich lépe hovořilo a komunikace byla efektivnější.


Měl by být velký rozdíl mezi pojmenováním problému a nálepkováním.

A v čem ten rozdíl spočívá? V tom, jestli je v popředí dítě nebo diagnóza. Také cítíte rozdíl mezi tím, když se řekne „mám dítě s dyslexií" nebo „mám doma dyslektika"? Je v pořádku pojmenovat problém, protože nám udává směr, kam směřovat další podporu. U kašle se nám také hodí vědět, jestli je suchý nebo vlhký, abychom zvolili správnou medikaci. U problémů s pozorností, emocionalitou a prožíváním se nám tím pádem hodí také vědět, jestli je způsobují přetrvávající primární reflexy, ADHD nebo porucha autistického spektra. Nebo dokonce všechno zaráz. Jen pro samé diagnózy nezapomínáme – rodiče ani odborníci – že nemáme doma a ve škole problém, ale dítě.


Právě pojmenování problémů je pro mnoho rodičů bodem úlevy. Často totiž opravdu chtějí dítěti pomoci a věnovat jeho rozvoji spoustu času a energie. Jen potřebují nasměrovat a název potíží takovým ukazatelem může být.


Zpráva z pedagogicko-psychologické poradny je důležitá zejména pro nastavení podpůrných opatření ve škole a poskytuje pár velmi základních rad rodičům, jak podpořit své dítě v domácím prostředí. Systém je nicméně aktuálně nastavený tak, že specializovanou péči musejí dítěti většinou sehnat rodiče. Situace na školách se sice za poslední roky mírně zlepšila, školství však stále trpí nedostatkem speciálních pedagogů a psychologů. Pokud je na vaší škole speciální pedagog, gratuluji a doporučuji se na něj směle obrátit.


Nejde ani dostatečně zdůraznit, jak je důležité, aby diagnostikou v PPP podpora dítěte neskončila.

Rodiče se v těchto případech často obracejí na doučovatele. Je to většinou jediné, co člověka na první dobrou napadne. Dítěti nejde čtení a pravopis, takže najdeme doučovatele, který s ním bude procvičovat češtinu. Tento postup je samozřejmě lepší než nic, ale nedojde při něm k nápravě příčin obtíží. Problém se tak pravděpodobně přenáší do dalšího vzdělávání a dospělého života, jejichž kvalitu nadále komplikuje.


Nejlepší je tedy najít speciálně-pedagogickou péči, jakou nabízí například SSPP Klára. Speciální pedagog totiž pracuje s příčinami obtíží, které dokáže zásadním způsobem zmírnit. Toto platí zejména pro děti s poruchami učení a pozornosti.


Milí rodiče, každá péče, kterou dětem poskytnete, je skvělá.
Ať už je to sehnání specialisty, doučovatele nebo to, že si na ně uděláte čas a pomůžete jim s úkoly.

Přemýšlíte, jestli by vám Soukromá speciálně pedagogická praxe Klára mohla pomoct? Můžete buď číst dál, nebo si rovnou domluvit nezávaznou úvodní konzultaci, která je zcela zdarma.




Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page