Snažíte se se svým dítětem pravidelně číst, ale toto usilí provázejí obrovské boje a odpor? Zkuste tipy z tohoto článku.
Podstata dyslexie je, že dětem nejde čtení. Takže by měly víc číst. To je přece jasné, ne?
Jenže takhle jednoduché to není. Nikdo z nás nedělá rád činnosti, ve kterých opakovaně selhává a které jsou pro něj příliš obtížné. Abych vám trochu pomohla, podělím se s vámi o tipy, které pomáhají rodičům smířit své děti s knihami. Možná vás překvapí, že samotné čtení je až na konci celého seznamu, ale možná už to začínáte tušit také.
1) Má dítě nástroje potřebné ke čtení?
Problémy se čtením jsou jen vrcholem ledovce. Pod hladinou se skrývají rozsáhlé obtíže složené z oslabených dílčích funkcí (např. zrakové a sluchové vnímání), narušení spolupráce mozkových hemisfér, přetrvávajících primárních reflexů a velmi neefektivního nakládání mozku s vlastní energií, což vede ke zvýšené unavitelnosti, nižší psychické resilienci a další obtíže. Pokud se snažíme dítě rozečíst, potřebujeme souběžně pracovat pomocí speciálních metod na odstranění těchto kořenových problémů.
2) Jak důležité je čtení pro nás samotné?
Zbožňujeme čtení? Nesnášíme čtení? Nasloucháme dítěti a tomu, co nám svým odporem říká, nebo mu vnucujeme vlastní pohled na čtení? Považujeme pravidelné čtení za důležité? Když si poctivě a upřímně odpovíme na tyto otázky, bude pro nás snazší nastavit pravidla týkající se čtení dítěti. Nemusíme mít například čtení sami rádi, ale zcela jednoznačně víme, že jako dospělí se bez něj neobejdeme. Vnitřní jistota tohoto druhu nám pomáhá s laskavou důsledností nastavit dítěti pravidla pro čtení.
3) Dokážeme empaticky reagovat na problémy dítěte?
Jak reagujeme, když si naše dítě stěžuje na čtení, je protivné a vzteká se? Chytneme se na vějičku a začneme mu vztek a naštvanost oplácet? Nebo jeho problémy zlehčujeme, třeba slovy „ale prosímtě, to nic není"? Nebo dokážeme uznat, že vidíme jeho těžkosti a přestože stále trváme na čtení, tak je chápeme? Zejména pokud jsme sami zdatní čtenáři, pravděpodobně se nedokážeme vžít do problémů dítěte s dyslexií. Nicméně na to, abychom empaticky reagovali, nemusíme jeho problémům rozumět, stačí pouze uznat, že existují a my je vnímáme.
4) Máte na čtení pravidelný čas a prostor?
Pravidelný čas a místo pro čtení časem zvyšují ochotu dítěte číst, nebo alespoň snižují míru odporu. Náš mozek totiž miluje stereotypy. Jakmile si zafixuje, že každý den se čte, zatímco máma/táta chystají večeři, bude postupně vynakládat méně a méně energie na protesty a přijme to jako fakt. Jednou se pak možná stane i ten zázrak, že dítě v příslušný čas prostě vezme knihu a půjde si samo číst.
5) Má dítě možnost vybrat si vlastní materiál ke čtení?
Nechte dítě, aby si vybralo materiál ke čtení samo. Zejména starší děti mají dost omezený výběr čtiva – příběhy přiměřené jejich věku bývají o dost menšími písmeny, než by bylo potřeba. Jenže knihy s většími písmeny jsou pro ně už dětinské. Mnoho dětí s dyslexií tak sahá po komiksech. Například Garfielda totiž zvládne i ten nejtěžší dyslektik. Komiksy a další vtipné texty navíc samy o sobě motivují děti, aby se jim snažily porozumět – vtipy máme každý rád :)
6) Jak moc je nutné čtení nahlas?
Čtení nahlas bohužel nutné je, ale ne pořád. Pokud je dítě ve speciálně pedagogické péči, pravděpodobně máte, měli jste nebo budete mít materiály k procvičování hlasitého čtení. Pokud se však snažíme u dítěte vytvořit pozitivní vztah ke čtení jako takovému, je důležité poskytnout mu trošku chráněného prostoru, kdy se může obsahem knihy či komiksu prokousávat nerušeně tak, jak je mu to příjemné.
7) Takže co to čtení nahlas?
Je pár triků, které zvyšují ochotu dětí číst nahlas:
Čtení s dospělým „na střídačku" – každý jednu větu, odstavec, stranu...
Čtení v duetu – dospělý zvolna čte a dítě čte nahlas zároveň s ním
Čtení nesmyslů – dospělý čte a sem tam si vymyslí nějaký nehorázný nesmysl, který se dítě snaží odhalit – děti zbožňují opravování nás dospělých a u téhle hry se dá opravdu dobře zasmát!
8) Plánujte pauzy
Poslední tip – nezapomeňte mít ve svém týdenním režimu naplánované pauzy od čtení. Třeba vždycky když je ve čtvrtek skaut a dítě chodí domů skoro až v 8 večer. Nebo když jezdíte v sobotu na výlety a je jasné, že se nebude chtít číst ani vám, natož dítěti. Stejně jako je důležité mít pro čtení pravidelný čas a prostor, je důležité mít i pravidelné pauzy. Snažte se ale, aby nebyly výsledkem pocitu „mě se dneska nechce, tak pro jednou čtení odložím". I to vytváří v naší mysli návyk, který ovšem moc užitečný není.
9) S humorem jde všechno lépe!
Potřebujete sehnat speciálně pedagogickou péči?
Zkuste si se mnou domluvit nezávaznou úvodní konzultaci.