top of page

Děti s primárními reflexy ve škole: Tipy pro učitele

Škola je pro děti s primárními reflexy a senzorickými potížemi většinou docela náročné místo. Je velkou měrou na učiteli, zda zohlední moderní poznatky o senzomotorice při výuce i mimo ni. Vnímavé paní učitelky i páni učitelé už mnoho z těchto poznatků v praxi na dětech vypozorovali. Pojďme se tedy podívat na pár praktických situací, při ketrých může pedagog dětem ve škole účinně pomoci.



 

Neurovývojová stimulace a inhibice primárních reflexů patří k základům moderní péče o děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Jenže! Je daleko více dětí, které ji potřebují, než je certifikovaných odborníků, kteří ji dokážou poskytnout.


Problémy plynoucí z přetrvávání primárních reflexů však nezmizí jen proto, že není, kdo by je s dětmi rozcvičil. I tyto děti musí chodit do školy, kde se denně potkávají se situacemi, které jsou pro ně a následně i jejich okolí nesmírně náročné.


Problémy s primárními reflexy ve škole

Podle kombinace primární reflexů mohou mít děti následující obtíže:

  • Nedokáží se soustředit, pokud mají „správně" sedět - houpou se, zapírají nohy o židli, vytáčejí se k psaní bokem nebo po chvíli psaní doslova leží na stole.

  • Ztrácejí se při opisu informací z tabule.

  • Nedokáží se soustředit na práci, pokud se kolem nich spolužáci hýbou nebo vydávají zvuky. Samy přitom mohou být původci nadměrného hluku.

  • Psychomotorický neklid

  • S postupem vyučování roste přetížení - ať už je dítě stále více agitované, nebo se postupně víc a víc stahuje do sebe.

  • Oslabená grafomotorika

  • Problémy se čtením, psaním nebo počítáním

  • Horší koordinace pohybů

  • Rychlý nárůst únavy

  • Nápadně pomalé pracovní tempo...

  • ... a mnohé další

Drobné detaily, které pomohou

Následující tipy vycházejí z poznatků o fungování smyslových systémů a reagují na fyzické symptomy primárních reflexů. Zároveň je ale vždy potřeba pozorování a zkoušení metodou pokus-omyl, které aktivity komu sednou. Zapojením vhodných aktivit a podpory oddálíte u dětí nástup únavy, snížíte míru psychomotorického neklidu a podpoříte délku a kvalitu soustředění. Šikovné paní učitelky a páni učitelé už mnohé z těchto strategií využívají jednoduše proto, že jim fungují.


Práce u stolu

Děti často „sukují" nohy kolem židle, když jsou skloněné nad sešitem? Pomáhá podložka nebo klín pod nohy, aby se kolena přizvedla do mírně ostrého úhlu.


Děti se často houpou? Zkuste mezi nohy lavice natáhnout odporovou gumu k prošlapávání, nebo alternativně zkuste balanční podložku pod nohy - tu lze prošlapávat také.


Děti se často u stolu vytáčí, podpírají si jednou rukou hlavu nebo u psaní lehají na stůl? Napomínání, aby seposadily správně, není účinné. tyto děti se často dokáží soustředit na správný sed, nebo na práci. Na obojí zároveň jim to nejde. Prevencí před přetěžováním postury je alternativní sezení. Práci v sedě u stolu proložte možností práce na koberci, na zemi, v leže apod. Úlevové pozice při práci u stolu je vhodnější tolerovat.


Pomalé pracovní tempo

Žáci s pomalým pracovním tempem se velmi snadno dostanou do bludného kruhu jménem „dokončování úkolů". Ať už je to doma nebo o přestávkách, kvůli nízkému výkonu ve výuce jim dodělávání úkolů ukrajuje čas vyhrazený na relaxaci a odpočinek. Takže tyto děti, které jsou náchylnější k rychlejšímu nástupu únavy, jsou zatěžovány více, než spolužáci bez podobných problémů. Opakovaně od rodičů malých školáků slýchám, že doma pracují jednu, dvě, tři (!) hodiny na dodělávkách nebo procvičují to, co dětem nejde. To je zcela nepřiměřená míra domácí zátěže.


Co tedy s tím? Kromě komunikace s rodičem a domluvě na přiměřené míře domácí práce (důtazně doporučuji do půl hodiny denně u dětí na prvním stupni ZŠ), je důležité neosekávat pomalým žákům přestávky a pokud možno podporovat přestávky trávené pohybem a hrou. Mnoho škol má tu možnost alespoň na velkou přestávku pustit děti na dvůr nebo na zahradu. Jiné mají na chodbách pohybové a relaxační zóny, ty jsou také velmi oblíbené. Děti je potřeba vést k přijatelné formě pohybového uvolnění ve škole. Velmi nešťastné je vyžadování klidu a sezení ve třídě o přestávkách. Smyslové systémy dítěte se nemají jak restartovat, pokud se nehýbe.


Pro aktivizaci žáků s pomalým pracovním tempem jsou výborné rovnovážné cviky. Pokud je zařadíte například před prací do sešitu, je velká šance, že se i pomalejším dětem bude lépe pracovat. Rovnovážná aktivita může být jednoduché stání na jedné noze, v předklonu si sáhnout na špičky, otočit se dokola tam a zpátky jako vrtulník apod. Pokud máte ve třídě děti s ADHD nebo výrazněji neklidné děti, zařaďte pak ještě propriocepční aktivitu. To může vypadat třeba jako skákání kašpárka, nebo „vzpěry na židli" - děti se v sedě chytí okrajů židle a zatlačením rukama se na židli nadzvednou.


Přetížené dítě

Dítě, které je smyslově přetížené, jde poznat podle několika hlavních znaků. Jednak je pohledem jaksi „mimo" a nebývá schopné pohledu z očí do očí na víc než půl vteřiny, jednak může mít zčervenalé tváře, červené uši, běhat po třídě, vydávat hlasité pazvuky, narážet do spolužáků, házet věci apod. Vypadat může i opačně - skoro usíná a je čím dál pasivnější. Oproti „zlobení", ale dítě nemá volní kontrolu nad svými projevy. Jak tyto dvě oblasti odlišit, je téma spíše na samostatný článek. Důležitější je, co s tím.


U dětí náchylných k přetížení je nezbytné budovat jejich schopnost uvědomit si prožívané pocity a svoje vlastní tělo. Začíná to tím, že jim to jako dospělí pojmenováváme. Například: „Už nějakou dobu sedíš a začínáš kopat nohama do stolu. Takhle to vypadá, když se tělo potřebuje protáhnout." Následně nabídneme relaxační aktivitu. Opět se velmi hodí propriocepční cvik (kašpárek, vzpěry na židli) nebo třeba jen procházka po chodbě. Funguje to i jako prevence a oddalování nástupu přetížení. Náročnému chování je totiž vždy lepší předcházet, než pak hasit požár.


Dítě, které už je hodně přetížené, potřebuje většinou do klidu - relaxačního koutku, na chodbu, do klidové místnosti, pokud ji škola má. Opět by to ale mělo být spojené s nabídkou relaxačních aktivit - např. ležení v pytli, poslech relaxační hudby do sluchátek, houpání v závěsném křesle... možností je spousta vzávislosti na tom, co má škola k dispozici.


Pokud se u dítěte pravidelně vyskytuje smyslové přetížené, je nezbytné za pomoci odborníka (speciální pedagog, ergoterapeut, psycholog) hledat a aplikovat vhodné strategie.


Přesuny mezi aktivitami

Moderní poučka, kterou vyžaduje i ČŠI, je, že se ve vyučování mají střídat aktivity. To je pravda. Každý učitel dítěte s ADHD však ví, že přesuny mezi aktivitami jsou minové pole, které má velkou šanci tyto děti výrazně rozhodit. V praxi se osvědčují tři hlavní podpůrné aktivity:

  1. Vizualizace činností v hodině - na tabuli sepsaný heslovitý seznam činností, které chceme během hodiny zvládnout. Pokud ještě děti nejsou spolehliví čtenáři, tak doplněný o obrázky. Každou splněnou aktivitu buď odšrtneme, nebo smažeme.

  2. Správný poměr stimulace rovnováhy a propriocepce - propriocepční cviky děti zklidňují, ALE! Pokud nemají nasycenou potřebu stimulace rovnováhy, propriocepční cviky zpravidla odmítnou, nebo se minou účinkem. Pokud vidíme, že u dětí roste neklid a agitace, pojmenujeme jim, co vidíme a můžeme zařadit rovnovážný a následně propriocepční cvik. O rovnováze, propriocepci a jeich vzájemném vztahu si také můžete přečíst ZDE.

  3. Pokud je na určitou činnost, například na tiché čtení, vyhrazený určitý čas (třeba 10 min), hodí se pustit někde na viditelném místě odpočet času. Existuje například velmi pěkná aplikace na android Visual Countdown Timer. Děti nemají obecně moc dobrý odhad času (i proto, že když jim my dospělí řekneme, že mají ještě pět minut, většinou to pět minut není) a tohle jim pomáhá se mentálně nachystat na konec činnosti a změnu.


Cílem tohoto článku bylo nabídnout rámcové orientační body pro práci s dětmi, u kterých přetrvávají primární reflexy a senzorické obtíže. Poskytnuté informace však nejsou a nemohou být zcela vyčerpávající a komplexní. Vždy však platí, že pokud má dítě specifické a výrazné obtíže, je potřeba veškeru podporu nastavit individuálně. Neexistují magicky rychlá řešení a mnoho z těchto strategií se vyplácí při soustavném dlouhodobém používání. jako učitel/ka však můžete velkou měrou pomoci tomu, aby se i děti s těmito obtížemi cítily ve škole dobře a dokázaly maximum energie vložit do svého učení místo do snahy ovládnout reflexivní reakce svého těla.


Potřebujete se poradit?


Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page