top of page

Nadané děti a primární reflexy

Nadání a přetrvávání primárních reflexů se navzájem nijak nevylučují. I nadaným dětem mohou totiž podstatně zkomplikovat život, zejména pokud u nich dochází k nerovnoměrnému vývoji.



 

Nadané dítě si běžně představíme jako dítě, které je chytré, talentované, rádo se učí, je poslušné... Vlastně si nadané dítě představujeme jako Hermionu Grangerovou - snaživá holčička, kteár má všechno naučené zpaměti a nedočkavě se hlásí při každé otázce paní učitelky. Nebo třeba víme, že nadaní mohou být někdy zvláštní a vybaví se nám Sheldon Cooper z Teorie velkého třesku. Nebo nás napadne třeba Einstein a vzpomeneme si na mýtus o tom, že propadl z matematiky (ono to bylo trošku jinak), takže tušíme i to, že obyčejná výuka nadaným dětem třeba moc nesedí.


Svět vysoké inteligence je nicméně daleko složitější. K vysoké inteligenci se totiž u nadaných dětí přidává hypersenzitivita a snadno dochází k tzv. dyssynchronii - osobnost dítěte se vyvíjí nerovnoměrně, často ve prospěch intelektu a až daleko za ní klopýtá sociální zralost, prožívání a motorika. A právě toto jsou oblasti, ve kterých mohou přetrvávající primární reflexy i nadaným dětem pořádně přitížit, zejména přetrvává-li Moroův reflex, který má potenciál posunout hypersenzitivitu na úplně novou úroveň.


Moroův reflex

Moroův reflex má velký vliv na prožívání a emocionalitu. Při jeho podráždění nastupuje stresová reakce, do krevního oběhu se uvolní kortizol s adrenalinem, které iniciují reakci „boj nebo útěk". Fáze „boj" vypadá u dětí nejen jako fyzická nebo slovní agrese, ale i jako agitované, rozrušené chování, snaha o naprostou kontrolu sebe a svého okolí nebo třeba jako naprostý meltdown. Tyto projevy je snadné zaměnit za ADHD nebo poruchy autistického spektra. Fáze „útěk" vypadá jednak doslovně - dítě se snaží uniknout ze stresové situace, schovává se pod nábytkem nebo se stahuje do sebe, vypadá nevšímavě, ponořené zcela ve svém světě, apaticky, extrémně introvertně apod.


Co spouští Moroův reflex? Záklony hlavy, ztráta rovnováhy, nečekané zrakové podněty v periferním zorném poli a nečekané, náhlé sluchové vjemy. Takže ve škole o přestávce je možné zažít reakci Moroova reflexu co půl minuty, stačí aby spolužák vedle zavýsknul při hře.

Tím vlivy Moroova reflexu nicméně nekončí. Způsobuje totiž i poruchy senzorické integrace

- děti nemohou vydržet v hlučném prostředí (a tím hlukem může být jedno špitající dítě v jinak úplně tiché třídě), každý zvuk nebo pohyb zachycený periferním zorným polem je vyruší, nesnáší určité textury a chutě jídla, mají averze vůči určitým pachům, špatně vnímají vlastní tělo v prostoru, mají narušenou rovnováhu... O vlivech přetrvávajícího Moroova reflexu samotného a jeho dopadech na děti by šlo napsat samostatnou knihu.


Konflikty pak snadnou vzniknou i mezi rodičem a učiteli. Dítě chodí domů s tím, že ve třídě je ve výuce hluk a ono se nemůže soustředit. Rodič obratem nakluše na učitelku, ať je ve třídě větší klid. Učitelka kouká, jako by se rodič zbláznil, protože když děti pracují do sešitu a mají se na to soustředit, maximálně si šeptají a jinak je tam úplný klid. Dítě mluví pravdu - ono se opravdu nemůže soustředit a každý šum odpoutá jeho pozornost. Jenže za to může Morooův reflex, nikoliv paní učitelka a spolužáci. Takhle se rodí komunikační šumy a konflikty mezi dvěma pro dítě nejdůležitějšími institucemi - rodinou a školou.


Nadání nebo porucha?

Dá se argumentovat, že to, co nazývám poruchou senzorické integrace, může být ve skutečnosti projev nadání a je velká šance, že to tak může i být. Jako hranici pro rozlišení nadání/poruchy používám jednoduchou úvahu, a tou je dopad na kvalitu života dítěte. I nadání se může stát problémem ve chvíli, kdy má negativní dopad na wellbeing dětí. Přetrvávající Moroův reflex nicméně rozhodně příčinou smyslového nadání není. Znázorněme si to na příkladu:


Řekněme, že máme hudebně nadané dítě s perfektním hudebním sluchem a zároveň u něj přetrvává Moroův reflex a má poruchu sluchové integrace. Znamená to, že jeho inhibicí dítě o svůj hudební sluch dítě přijde? Zcela rozhodně ne. Takové dítě bude mít problémy vůbec vydržet ve skupině lidí kvůli sluchovému přetížení, protože jeho mozek neumí správně prioritizovat přicházející signály - v tom brání Moroův reflex. Odraz na kvalitě života je tudíž velký. Díky inhibici Moroova reflexu se mozek naučí sluchové vjemy správně upřednostňovat - dá to dítěti vědomou kontrolu nad tím, na co se sluchem chce soustředit a nově dokáže upozadit rušivé zvukové vjemy. Už nebude vnímat všechny zvuky stejně nahlas jako zahlcující randál. Na samotný hudební talent to vliv mít nebude a dítě bude mít naopak nad vlastním nadáním větší kontrolu.


Další primární reflexy

Existují i další primární reflexy, která řádně komplikují nadaným dětem život. Asymetricko-tonicko šíjový reflex (ATŠR), Tonicko-labyrintový reflex (TLR) a Symetricko-tonicko šíjový reflex (STŠR) mají například velký vliv na rozvoj motoriky na všech úrovních - od hrubé motoriky po grafomotoriku. Děti se projevují neobratně při dětských hrách, ve sportech, učitelé je posílají do poraden kvůli předpokládané dysgrafii a zasahovat mohou dokonce i oromotoriku. Dítě pak třeba hůř mluví, což se zase odráží na sociálních vztazích. Například ATŠR má vliv na spolupráci mozkových hemisfér a tím může narušit spolupráci mezi různými mozkovými centry. To v praxi vypadá třeba jako poruchy učení a pozornosti.


Tyto přetrvávající reflexy mohou nenápadně prohlubovat vývojovou dyssynchronii. Pro dítě jsou totiž některé úkony nepřiměřeně náročné nebo nepříjemné, a proto se jim vyhýbá. Pro rodiče je snadné nad tím mávnout rukou - hlavně že rozvíjí svoje nadání! Ale přetrvávající primární reflexy samy od sebe neodezní a čím je dítě starší, tím je jejich inhibice náročnější.



Máte podezření na přetrvání primárních reflexů u svého dítěte? Domluvte si se mnou nezávaznou úvodní konzultaci a probereme to.



Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

ความคิดเห็น


bottom of page